Keramice se věnuji od základní školy. V 90. letech jsem začala chodit na svůj první keramický kroužek a pamatuji si, že jsem měla přidělenou značku E7. Během gymnázia mě keramika držela dál, ve sklepní (a značně zakouřené) školní keramické dílně pana profesora Říhy, kterému děkuji z celého srdce, že mě v maturitním ročníku postrčil na výtvarnou vysokou školu, jsem strávila jeho pověstných "100 hodin" za hrnčířským kruhem, abych se naučila základy a dalších možná několik stovek za každý centimetr do výšky točeného výrobku. Na jeho svérázné metody, DIY zlepšováky (jako improvizovaný stříkací box z vysavače - samozřejmě bez odtahu) nebo sušárnu výrobků z vyřazené trouby, chrchlavý smích a oblíbenou olovnatou prokreslovací glazuru DW 153 (pozn. výrobce: nevhodná pro školy, nevhodná pro výrobu užitné keramiky) dodnes s láskou vzpomínám.
